Haflinger
14. 1. 2007
Základem tohoto plemene byli původní malí alpští koníci z jižního Tyrolska a z oblasti kolem Meranu a Bolzana. V okolí Hafflingenu v Ötzalských Alpách byl za použití orientálních hřebců, získaných v dobách tureckých válek, a noriků či snad i freibergerů vyšlechtěn malý kůň s mimořádným smyslem pro práci ve vysokém terénu. Původní těžcí alpští koně již vyhynuli.
Moderní haflingové mají v rodokmenu
araba jménem El Bedavi. V kohoutku měří 134 až 142 cm, koně znovu
křížení s arabem až 145 cm. Formát je obdélníkový, hřbet dlouhý 137 až
150 cm, obvod hrudi měří kolem 172 cm a holení 18 cm. Zbarvení je
vždy ryzé nebo izabelové, typická je velmi hustá, bohatá zvlněná hříva
a ohon plavé nebo stříbrné barvy. Hlava s velkýma očima a malýma ušima
sice není klasická, ale je velmi úhledná. Nohy jsou zdravé, korektní,
záď silná a kopyta vynikají kvalitou. Chody jsou volné, krok dlouhý, v
horském terénu velmi jistý. Nejlepší hřebčíny označují svůj odchov
výžehem ve tvaru protěže a s písmenem H uprostřed. Předkové haflinga
zdědili vlastnosti horských tarpanů a uchovali si je jako předpoklad
pro práci v horách. Chov na pastvinách upevňuje zdraví koně, takže mají
vynikající srdce, plíce a skvělou kondici. Původně byli všestranní,
sloužili jako soumaři, k jízdě i k lehkému tahu. Uplatňovali se v
lesnictví i v armádě. Také císař František Josef I. jezdil v pozdějším
věku na haflingerské klisně. Dodnes je toto plemeno populární v Rakousku, v
Německu, ve Švýcarsku a v Itálii. Dováží se i do ČR, ale jeho chov zde
se soustřeďuje pouze na malých farmách a rančích.
